V záležitosti jednoduchého soudního sporu se shodlo pět advokátů na tom, že člen vedení města Ivanovice na Hané chová koně v záhadně zkolaudovaných stavbách a sousedy neustále obtěžuje imisemi. Krajský soud rozhodl pro chov.
V tomto případě je docela zvláštní, když je rozsudek Krajského soudu v Brně v rozporu s tvrzením celkově pěti advokáty, kteří podali žalobu. Zde je otázkou, zda mají či nemají pravdu advokáti nebo jestli se zde s nadsázkou nedá využít ono satirické heslo z valdické věznice: „Proč si platit drahé advokáty, když je možné si koupit levného soudce?“
Navazující článek o zákazu chovu norků za socialismu a povolení chovu koní pana místostarosty v současnosti: https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Mgr-Pavel-Herman-20321/clanek/Pribehy-bezpravi-II-Ceske-urady-se-dnes-chovaji-hur-nez-za-komunistu-80900
Obsah:
1) Úvod
2) Podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, sp. zn. 33/05
3) Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (Krajského úřadu JMK)
4) Žádost o učinění opatření proti nečinnosti (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR)
5) Kárná žaloba
6) Rozsudek Krajského soudu v Brně
7) Poznámky
8) Závěrečné shrnutí
1) Úvod
Manželé L-XXXX započali v letech 1983 až 1985 na základě stavebního povolení, v němž byl stavěný objekt definován jako hospodářská budova. S takto definovaným účelem užívání vyslovil souhlas soused S. H-XXXX., ale nikoliv jeho manželka M. H-XXXX. coby další účastník řízení.
Jenže v roce 1985 manželé L-XXXX požádali o změnu stavby před jejím dokončením s tím, že tuto stavbu nově definovali jako účelovou zemědělskou budovu pro chov koní o půdorysu 10 x 5 metrů částečně podsklepenou s půdním prostorem, kterou stavební úřad zkolaudoval svým rozhodnutím v roce 1986.
Stavební úřad v Ivanovicích na Hané pochybil, protože pominul jednoho z manželů H-XXXX coby účastníka řízení a také nedoručil rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením všem účastníkům řízení. Jednáním stavebního úřadu docházelo k porušování správního řádu a stavebního zákona (platného k uvedenému období).
Dále toto rozhodnutí stavebního úřadu převzala osoba, která se označila jako manželka S. H-XXXX a napodobila podpis jeho manželky, manželé H-XXXX nebyli informováni, že stavba má sloužit ke zcela jinému účelu, čímž neobdržel možnost vznést námitky v rámci řízení a uplatnit opravné prostředky.
V průběhu několika desetiletí se u uvedeného sporu vystřídalo několik advokátů: JUDr. Hroza & Mgr. Zapletal, JUDr. Petr Poledník, Mgr. Freund a JUDr. Pindeš, Ph.D. Uvedu jen některé listiny: Podnět k zahájení řízení o odstranění stavby (adresováno stavebnímu úřadu Ivanovice na Hané), Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (proti Krajskému úřadu JMK), Žádost o učinění opatření proti nečinnosti (proti Ministerstvu pro místní rozvoj) a kárná žaloba.
Je nutné upřesnit, že na základě dlouholetých sporů jsou některé drobné skutečnosti napraveny jen částečně na první pohled: Sice proběhlo vybetonování hnojniště, ale nebyla v něm vybetonovaná jímka pro odvod koňské mrvy; došlo k vybudování plotu kolem ohrady pro zabezpečení proti vnikání, ale ve skutečnosti má být ohrada vybudována 1,5 metru od plotu sloužícího pro hranici pozemku. Nebyly dodnes vyřešen podstatný problém v podobě pronikání imisí (pachu a prachu) k sousedům.
2) Podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, sp. zn. 33/05
Dle vyjádření advokátní kanceláře JUDr. Hroza a Mgr. Zapletal:
Spolu se svoji manželkou pí. M. H-XXXX vlastníme v našem společném jmění manželů nemovitost (ulice Osvoboditelů, stojící na pozemku par. č. 392/X) a k němu přiléhající zahradu, vše v katastrálním území a obci Ivanovice na Hané, okres Vyškov. Tyto naše nemovitosti sousedí mj. s pozemky (parc č. 393/X a 393/X, jejichž vlastníky jsou manželé L-XXXX.
Manželé L-XXXX na svých pozemcích vystavěli v roce 1986 objekt označený původně jako hospodářská budova. S výstavbou tohoto objektu započali manželé L-XXXX v období let 1983 až 1985 a to na základě vydaného stavebního povolení, v němž byl stavěný objekt definován právě jakožto hospodářská budova. S takto definovaným účelem užívání jsem v rámci řízení o vydání stavebního povolení vyslovil coby účastník tohoto řízení souhlas. Moje manželka coby další účastník tohoto řízení však svůj souhlas s výstavbou tohoto objektu neudělila. Stavební úřad však neexistenci souhlasu mé manželky s provedením stavby hospodářské budovy zcela pominul a přes to, že nebyly splněny všechny náležitosti pro povolení stavby, vydal dne 27. 4. 1983 rozhodnutí č. j. 496/83, kterým stavbu tohoto objektu povolil.
Dne 1. 4. 1985 požádali manželé L-XXXX ve vztahu ke stavbě hospodářské budovy o změnu stavby před jejím dokončením s tím, že tuto stavbu nově definovali jako účelovou zemědělskou budovu pro chov koní o půdorysu 10 x 5 metrů částečně podsklepenou s půdním prostorem. O této žádosti manželů L-XXXX rozhodl stavební úřad dne 30. 4. 1985 tak, že povolil změnu stavby mj. i v tom, že manželům L-XXXX povolil vystavět nikoli hospodářskou budovu, ale právě objekt označený jako účelová zemědělská budova pro chov koní o půdorysu 10 x 5 metrů částečně podsklepená s půdním prostorem. Stavbu mj. i tohoto objektu pak stavební úřad zkolaudoval svým rozhodnutím č.j. 13/8/86 ze dne 20. 3. 1986.
Z důvodů naznačených níže považuji stavbu účelové zemědělské budovy pro chov koní o půdorysu 10 x 5 m částečně podsklepenou s půdním prostorem za stavbu provedenou v rozporu s řádně a v souladu se zákonem vydanými rozhodnutími stavebního úřadu, a tudíž za stavbu nepovolenou.
Ve smyslu ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., v jeho znění platném do 30. 4. 1990, tj. v době, kdy byla příslušná rozhodnutí vydávána (dále jen „stavební zákon“), jsme jak já, tak i moje manželka, měli coby vlastníci sousedící nemovitosti postavení účastníků stavebního řízení. Podle § 61 odst. 1 stavebního zákona byl stavební úřad v návaznosti na manžely L-XXXX podanou žádost o vydání stavebního povolení povinen při zahájení stavebního řízení oznámit tuto skutečnost všem známým účastníkům, nařídit ústní jednání spojené s místním šetřením a současně upozornit účastníky, že své námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. Jak jsem se již zmínil výše, stavební úřad se již zde při svém postupu dopustil závažného a ve své podstatě neodstranitelného pochybení, když zcela pominul moji manželku coby jednoho z účastníků řízení.
Podle § 66 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad ve stavebním povolení stanoví stavební úřad závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podle § 68 odst. 1 téhož zákona pak může stavební úřad na žádost stavebníka v odůvodněných případech povolit změnu stavby ještě před jejím dokončením podle odst. 2 téhož ustanovení pak v rozsahu, v jakém se změna dotýká práv, právem chráněných zájmů nebo povinností účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných dotčenými orgány státní správy, projedná stavební úřad žádost a vydá rozhodnutí, jímž buď změnu stavby povolí, přičemž rozhodne i o případných námitkách účastníků a stanoví podle potřeby další závazné podmínky, nebo žádost zamítne.
Na řízení o změně se podle § 68 odst. 2 věta poslední stavebního zákona vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení. Jsou-li účastníky řízení o změně jsou tak stejné subjekty, které jsou účastníky řízení o vydání stavebního povolení, je pak těmto účastníkům nutno skutečnost, že je vedeno řízení o změně, oznámit, nařídit případně ústní jednání, dát možnost účastníkům řízení uplatnit námitky a o uplatněných námitkách rozhodnout. Stejně tak rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením je nezbytné doručit všem účastníkům tohoto řízení.
Na samotné stavební řízení, stejně jako na řízení o změně, se ve smyslu § 140 stavebního zákona vztahují obecné předpisy o správním řízení. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění platném do 30. 6. 2000, tj. v době, kdy byla příslušná rozhodnutí vydávána (dále jen „správní řád“) se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Pokud by v souvislosti s vedením řízení o návrhu manželů L-XXXX na vydání stavebního povolení a následně i s řízením o změně stavby před jejím dokončením měl být dodržen zákon, muselo by přinejmenším rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením být doručeno jak mě, tak i moji manželce, a to do vlastních rukou. Skutečností ovšem je, že toto rozhodnutí nebylo doručeno ani mě, ani mé manželce vůbec.
Jak vyplývá z obsahu spisu stavebního úřadu, doručoval sice stavební úřad toto rozhodnutí mě (ne však už mé manželce), avšak toto rozhodnutí nebylo mnou převzato. Přitom je skutečností, že rozhodnutí jsem nepřevzal nikoliv proto, že bych jej snad převzít odmítl, ale proto, že se nedostalo do sféry mé dispozice a já jsem se nedozvěděl, že je mi nějaké rozhodnutí vůbec doručováno.
Z doručenky, která je ve spise založena, je zřejmé, že ačkoliv mi mělo být rozhodnutí doručeno do vlastních rukou, a měl jsem jej tedy převzít výhradně já, převzala jej místo mě osoba, která se označila jako moje manželka a napodobila manželčin podpis. Tento podpis ovšem skutečným podpisem mé manželky není a moje manželka ani žádnou takovou písemnost za mě nikdy nepřebírala. I kdyby ji však byla bývala přebrala, nebylo by možno mít za to, že mi výše zmíněné rozhodnutí bylo řádně a v souladu se zákonem doručeno.
Tímto nezákonným postupem stavebního úřadu jsme spolu s manželkou byli zásadním způsobem zkráceni na svých právech, neboť nejen, že jsme nebyli informováni o tom, že stavba má sloužit ke zcela jinému účelu, než s jakým jsem byl v úvodu stavebního řízení seznámen a s nímž jsem souhlasil, ale nemohli jsme ani uplatnit své právo vznést v rámci řízení námitky či případně i uplatnit i opravné prostředky.
Za dané situace nelze než konstatovat, že rozhodnutí stavebního úřadu č. 18/4/1985 ze dne 30. 4. 1985 bylo vydáno v rozporu se zákonem. Z toho důvodu nemohlo nikdy založit ty právní účinky, které jím byly zamýšleny, tj. povolit změnu stavby před jejím dokončením.
Pokud následně v kolaudačním řízení zkoumal stavební úřad ve smyslu § 81 stavebního zákona, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení a vycházel přitom i z obsahu nezákonně vydaného rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením, byl i tento jeho postup nutně chybný.
Skutečností tak zůstává, že manželé L-XXXX užívají nemovitost, o jejíž postavení a následném užívání bylo rozhodnuto v řízení, které proběhlo v rozporu s tehdy (a ostatně i dnes) platnými právními předpisy. Rozhodnutí, která v takovémto řízení byla učiněna, nemohou být v souladu se zákonem, a nemohou zakládat předpokládané právní účinky. Pokud rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením postrádá právní relevanci, pak je skutečností, že stavba objektu označeného původně jako hospodářská budova tak, jak byla skutečně vystavěna a k jakému účelu skutečně slouží, neodpovídá vydanému stavebnímu povolení.
V neposlední řadě považuji za potřebné upozornit na to, že v kolaudačním rozhodnutí byla manželům L-XXXX stanovena povinnost dokončit stavbu hnojiště ve lhůtě do 30. 6. 1986. Je ovšem skutečností, že tato podmínka nebyla nikdy splněna, hnojniště nebylo nikdy dokončeno a manželé L-XXXX dodnes ukládají, i přes všechny nepříznivé jevy s tím spojené, hnůj volně na pozemek.
Manželé porušují i jiným svým jednáním stavební zákon. Na pozemku par. č. 1900/XX, jehož jsou vlastníky, provedli zásadní přestavbu stavby, která na tomto pozemku stojí, aniž by k tomu měli stavební povolení, nebo aniž by provedení těchto stavebních úprav stavebnímu úřadu ohlásili. Jedná se tak, obdobně jako v případě stavby hospodářské budovy na pozemcích par. č. 393/X o stavbu nepovolenou.
Podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona v jeho aktuálně platném znění, řídí stavební rád odstranění stavby, za předpokladu, že při stavbě nebyly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Z výše podaného je zřejmé, že stavba objektu označeného v žádosti o vydání stavebního povolení jako hospodářská budova, nebyla provedena v souladu s podmínkami stanovenými ve stavebním povolení a ostatně i v kolaudačním rozhodnutí. Stejně tak i stavba budovy stojící na pozemku par. č. 1900/XX nebyla provedena v souladu se zákonem. S ohledem na tuto skutečnost pak navrhuji, aby stavební úřad zahájil řízení o odstranění těchto staveb.
Upozornění: hnojniště je v současné době vybetonováno (bez jímky) a nemovitosti dodatečně zkolaudovány (zřejmě i povoleny), protože majitel nemovitostí působil ve vedení města Ivanovice na Hané.
Zdroj: Podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, sp. zn. 33/05, Sepsáno v Brně dne 3. května 2005, adresováno stavebnímu úřadu Ivanovice na Hané, JUDr. Hroza & Mgr. Zapletal.
3) Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (Krajského úřadu JMK)
Dle vyjádření advokátní kanceláře JUDr. Petr Poledník:
I.
Dne 20. 9. 2005 vydal Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor územního plánování a stavebního řádu pod č.j. JMK 30273/2005 OÚPSŘ, rozhodnutí, kterým změnil žalobci odvoláním napadené rozhodnutí č. 15/4/2005 stavebního úřadu Městského úřadu v Ivanovicích na Hané ze dne 4. 5. 2005, č. j. 418/2003 tak, že výrok rozhodnutí v části znějící
„Víceúčelová zemědělská stavba obsahující sklad hospodářského nářadí a seník, úložiště koňského hnoje a oplocení části pozemku u rodinného domu v Ivanovicích na Hané, ulice Osvoboditelů, na pozemcích par. č. 1900/XX (oplocení), 393/X (více účelová stavba, část oplocení, úložiště koňského hnoje), katastrální území Ivanovice na Hané, za těchto podmínek:“, nově zní:
„Zemědělská stavba – víceúčelová, obsahující sklad hospodářského nářadí a seník, na par. č. 393/X, katastrální území Ivanovice na Hané.,
úložiště koňského hnoje – na pozemku par. č. 393/X a oplocení – části pozemku u rodinného domu v Ivanovicích na Hané, ulice Osvoboditelů, par. č. 1900/XX a 393/X, katastrálního území Ivanovice na Hané, postavenou bez stavebního povolení za těchto podmínek:“
V ostatním odvolání žalobců zamítl a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.
II.
Napadené rozhodnutí považují žalobci za nesprávné v celém jeho rozsahu, které je v rozporu se zákonem a v konečném důsledku zasahující do práv žalobce.
Jak je z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrno, žalovaný v podstatě nepřisvědčil ani jedné z námitek žalobců, které vznesl proti prvoinstančnímu rozhodnutí, a to přesto, že přinejmenším z části byly tyto zcela na místě a opodstatněné. V prvé řadě je nutno zopakovat, že podmínky, za nichž stavební úřad dodatečně stavebníkům stavbu povolil, nejen, že neodpovídají obsahu vyjádření některých z dotčených orgánů státní správy, ale i právním předpisům. Pokud žalovaný i po přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí tato pochybení stavebního úřadu neodhalil, nemůže být jeho rozhodnutí v tomto ohledu správné.
Neodpovídajícím způsobem byla žalovaným posouzena rovněž argumentace žalobců ohledně nemožnosti chovu koní v řadové zástavbě a s ní související námitkou obtěžování žalobce imisemi prachu a zápachu nad míru přiměřenou poměrům. V této souvislosti je především zcela nepodstatné, jak dlouhá je vlastnická hranice pozemku žalobců a manželů L-XXXX, zásadním není ani vzdálenost samotného hnojniště od pozemku žalobců, resp. domu, ale množství imisí, které na pozemek žalobců proniká. Tuto problematiku je stavební úřad oprávněn pro účely svého řízení posoudit a nemůže se tedy vyhýbat zhodnocení žalobci nadnesené námitky, že je na žalobcích, aby případně tuto záležitost řešil soudně.
V této souvislosti žalobci trvají rovněž na tom, že stavební úřad neposuzoval problematiku pronikání imisí na pozemek žalobců v souvislosti s pronikáním imisí prachu a pachu, a že tedy tuto otázku nezkoumal dostatečně a v míře potřebné pro jeho náležité rozhodnutí.
Žalobci nemohou souhlasit rovněž se závěrem žalovaného, že závazný posudek KHS je rozhodnutí zavazující manžele L-XXXX zakrytovat stavbu, o níž je samostatně rozhodováno stavebním úřadem, a že tedy není třeba podmínky vyplývající z tohoto posudku stanovit stavebníkům i v rámci stavebního povolení. Tento závěr žalovaného odporuje přinejmenším příslušným ustanovením stavebního zákona.
Pochybné jsou rovněž závěry žalovaného ohledně přezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí v jeho části týkající se souladu povolované stavby s veřejným zájmem. Pokud se týče souladu s veřejným zájmem, tento má být přezkoumán a posuzován stavebním úřadem v rámci stavebního řízení a nikoli osobu zpracovávající pro stavebníka projektovou dokumentaci. Je jen a pouze na stavebním úřadu, aby na základě materiálů a jednotlivých vyjádření dotčených orgánů státní správy soulad stavby s veřejným zájmem posoudil. V daném případě nezbývá než konstatovat, že stavební úřad tak nečinil (alespoň to z jeho rozhodnutí nevyplývá). Ani žalovaný pak toto jeho pochybení svým rozhodnutím nenapravil.
Stejně tak způsob, jakým žalovaný přistoupil k posouzení žalobci namítané nesprávnosti prvoinstančního rozhodnutí s ohledem na nedostatečnou zabezpečenost zamezení vnikání koní na pozemek žalobce. Pokud z povahy vlastnického práva k věci vyplývá výlučné oprávnění vlastníka užívat jim vlastněnou věc, odporuje takovému vnímání vlastnictví možnost kohokoli (i prostřednictvím zvířete) do tohoto vlastnického práva zasahovat. Žalobci připomínají, že v daném případě se navíc nejedná jen o pouhé prostrkování hlavy, ale rovněž o okusování rostlin zasazených u hranice pozemků. Za této situace musí být na chovateli, aby zamezil průniku zvířat na pozemek sousedící, a pokud tak míní učinit stavbou (ohradou), je na stavebním úřadu, aby posoudil, jakým způsobem má být tato stavba konstruována, a zda-li je dostatečně dimenzována. Bylo by absurdní klást na vlastníky obtěžovaného pozemku, aby si tento svůj pozemek sami zabezpečili. Jen na okraj žalobci poznamenávají, že v této souvislosti pak zůstává zcela nepodstatným, kolik kusů zvěře chovatel chová.
Poznámka: V současné době sice došlo k vybudování plotu kolem ohrady pro zabezpečení, ale ve skutečnosti má být ohrada vybudována 1,5 metru od plotu sloužícího pro hranici pozemku.
Důkaz:
– spis Krajského úřadu Jihomoravského kraje, OÚSPŘ, sp. zn. JMK 30273/2005 OÚPSŘ
– s výhradou dalších důkazů
III.
Z důvodů shora uvedených žalobci považují napadené rozhodnutí žalovaného za nezákonné a
navrhují,
aby Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a zároveň žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení.
Zdroj: Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (proti Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje), Odbor územního plánování a stavebního řádu ze dne 20. 9. 2005, č.j. JMK 30273/2005 OÚPSŘ), sepsáno v Brně dne 23. 11. 2005, adresováno Krajskému soudu v Brně, JUDr. Petr Poledník
4) Žádost o učinění opatření proti nečinnosti (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR)
Dle vyjádření advokáta Mgr. Marka Freunda:
Žádáme ministerstvo o učinění proti nečinnosti ve smyslu ustanovení § 80 správního řádu v níže uvedené kauze:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2007 ve věci žalobců S. H-XXXX a M. H-XXXX. Proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, bylo rozsudkem rozhodnuto, že se rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 20. 9. 2005, č.j. JMK 30273/2005-OÚPSŘ zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Tento rozsudek nabyl právní moci na přelomu roku 2007-2008.
Přestože původní rozhodnutí krajského úřadu bylo soudem zrušeno, do dnešního dne krajský úřad ve věci znovu nezačal jednat a nevydal žádného rozhodnutí.
Pro nástin kauzy zde uvedeme chronologický vývoj, který vedl ke zrušení výše uvedeného rozhodnutí krajského úřadu:
1. Dne 4. 5. 2005 vydal stavební úřad Městského úřadu Ivanovice na Hané, č. j. 418/2003 rozhodnutí podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., kterým byla MVDr. J. L-XXXX a J. L-XXXX dodatečně povolena stavba „Zemědělská stavba-více účelová, obsahující sklad hospodářského nářadí a seník, úložiště koňského hnoje,“ na pozemcích par. č. 393/X v katastrálním území Ivanovice na Hané a oplocení části pozemku a rodinného domu par. č. 1900/XX a 393/X v Ivanovicích na Hané, ulice Osvoboditelů. Proti tomuto rozhodnutí podali S. H-XXXX. a M. H-XXXX. odvolání.
2. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 20. 9. 2005, č. j. JMK 30273/2005-OÚPSŘ, bylo napadené rozhodnutí městského úřadu potvrzeno a odvolání obou odvolatelů zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podali S. H-XXXX. a M. H-XXXX. žalobu.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006, č. j. 30Ca 282/2005-29 byla žaloba obou žalobců odmítnuta, načež proti tomuto rozhodnutí podali S. H-XXXX. a M. H-XXXX. kasační stížnost.
4. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4As 18/2007-88 bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006, č. j. 30Ca 282/2005-29, zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Již uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2007, č. j. 30Ca 167/2007-25 bylo rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 20. 9. 2005, č. j. JMK 30273/2005-OÚPSŘ, zrušeno pro vady řízení a věc se vrátila tomuto orgánu k dalšímu řízení.
S. H-XXXX. a M. H-XXXX, jak již uvedli ve svých nesčetných podáních, jsou neustále obtěžováni imisemi a hlukem, který vychází z nepovolené stavby manželů L-XXXX, která byla zbudována bez stavebního povolení, v rozporu nejen s hygienickými normami, ale též v rozporu s ustanovením § 127 občanského zákoníku. Chov koní a hnojniště obtěžují H-XXXX natolik, že často nemohou pro silný zápach vycházet na svou zahradu a mj. díky imisím neustále na svém pozemku a bazénu vzdušné nánosy různých imisí, které vycházejí z nepovoleného hnojniště. O hluku, který přichází od koní, zejména v nočních hodinách a který manžele H-XXXX nad míru snesitelnou obtěžuje, ani nemluvě. Přestože stavby nejsou povoleny, J. L-XXXX v nich dále provozuje a jinak rozvíjí svůj chov, neodstraňuje škodlivý stav a využívá toho, že již tří léta není dořešen právní stav z hlediska stavebního řízení. Navíc za užívání neoprávněné stavby není pokutován, přestože takové užívání před právní mocí rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je nepřípustné. Zde musíme podotknout, že MVDr. J. L-XXXX je starostou Ivanovic na Hané (nyní místostarostou).
Tedy přestože krajský úřad je obeznámen se situací, již osm měsíců ve věci nejedná a nevydává žádného rozhodnutí. Situace však nesnese odkladu a je zapotřebí urychleně ve věci podniknout další kroky, které by měly za následek spravedlivé a správné rozhodnutí, které by respektovalo práva vlastníků sousedních pozemků s tím, že stávající neřešená situace je neúnosná.
Ve smyslu ustanovení § 80 správního řádu s odkazem na § 93 odst. 1 správního řádu žádáme, aby ministerstvo ve vztahu ke Krajskému úřadu Jihomoravského kraje ve výše popsané věci učinilo opatření proti nečinnosti, zejména přikázat tomuto úřadu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy, nebo usnesením pověřil jiný správní orgán vedením řízení.
Příloha: Kopie rozsudku KS Brno, č. j. 30Ca 167/2007-25
Zdroj: Žádost o učinění opatření proti nečinnosti (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR), Mgr. Marek Freund.
5) Kárná žaloba
Dle vyjádření advokáta JUDr. Pindeše:
1. Manželé S. H-XXXX. a M. H-XXXX. bydlí v Ivanovicích na Hané, ulici Osvoboditelů. Jejich sousedy (domy i zahradami) jsou manželé MVDr. J. a J. L-XXXX, Ivanovice na Hané, ulice Osvoboditelů. Manželé L-XXXX si na zahradě přilehlé k jejich domu postavili stáje pro koně a hnojník. Trvale chovají koně a hříbata, na hnojišti ukládají odpad spojený s tímto chovem a jejich zahrada slouží jako výběh pro chované koně.
2. Chov koní a s tím spojená činnost, včetně ukládání odpadů, působí nepříjemné obtíže manželům H-XXXX. Manželé H-XXXX jsou vystaveni emisím hluku, prachu, slámy, pachů a obtížnému hmyzu. Situace je o to horší, že H-XXXX a jejich syn musí v tomto prostředí bydlet. Výběh pro koně manželů L-XXXX je oddělen od sousední zahrady ohradou, jejíž betonové patky zasahují do pozemku manželů H-XXXX. Ohrada je konstruována tak, že mezery mezi jednotlivými horizontálními tyčemi jsou velké, takže kůň jimi prostrčí hlavu. Zvířata proto mohou dosáhnout na sousední pozemek a ničit tam se vyskytující rostliny včetně okrasných. Nehledě na to manželé H-XXXX jsou v místech ohrady ohrožováni při péči o svou zahradu, neboť koně vyvolávají strach svou blízkostí nebo prostrčenou hlavou [mohou v nestřeženém okamžiku člověka nakopnout zadními kopýty při práci na zahradě nebo zvědavé dítě či psa některých přátel na návštěvě].
Poznámka: V současné době sice došlo k vybudování plotu kolem ohrady pro zabezpečení, ale ve skutečnosti má být ohrada vybudována 1,5 metru od plotu sloužícího pro hranici pozemku.
3. Podle předběžných zjištění se ukazuje, že mimo další problémy jsou stavby na pozemcích manželů L-XXXX dosud nezkolaudovány [zkolaudovány až na přelomu roku 2014]. Co se týká hnojniště, hrozí či v minulosti hrozilo vlivem vadné technické konstrukce i poškození životního prostředí. Pokud považujeme za životní prostředí jakékoliv životní prostředí, v němž lidé tráví čas, pak životní prostředí manželů H-XXXX je nevyhovující v důsledku chovu koní. Dohoda k odstranění popsaného střetu zájmů nevede. Další relevantní skutečností je, že pan L-XXXX působil jako starosta města Ivanovice na Hané, což mohlo vést ke stavbě nemovitostí a realizaci chovu koní bez všech patřičných povolení, případně k získání „privilegovaných“ povolení. Vliv či udržování kontaktů mezi panem L-XXXX a zaměstnanci zařazenými na městském úřadu Ivanovic na Hané nelze vyloučit ani nyní.
ZAHÁJENÍ SOUDNÍHO ŘÍZENÍ
4. Manželé H-XXXX proti uvedenému stavu bojují (resp. snaží se brojit). Obrátili se dne 3. 10. 2008 sousedskou žalobou ve smyslu § 127 odst. 1 zákona č. 40/1960 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), [nyní § 1013 zákona č. 89/2012 Sb.] na okresní soud ve Vyškově. Žádají touto žalobou, aby se manželé L-XXXX zdrželi chovu koní na pozemcích parc. č. 393/X a 1900/XX, aby se zdrželi obtěžování imisemi hluku, prachu, slámy, pachů a obtížného hmyzu, které vznikají v souvislosti s chovem koní a provozováním hnojniště. Dále se toutéž žalobou H-XXXX domáhají, aby pan L-XXXX odstranil část ohrady, jejíž betonové základy zasahují do sousedního pozemku. Pokud by chtěl postavit pan L-XXXX ohradu novou, žádají žalobu pro tento případ, aby soud uložil povinnost postavit takovou ohradu ve vzdálenosti 1 metr od společné hranice pozemku (vzdálenost je odůvodněna právě dosahem koně, který prostrčí hlavu ohradou).
5. Podle názoru žalobců žaloba zápůrčí a o odstranění stavby, která vychází ze shora popsaného skutkového stavu, není nijak právně složitým případem.
PRŮBĚH SOUDNÍHO ŘÍZENÍ
6. Spor připadl soud JUDr. Mgr. Alešovi Vylamovi. Po podání žaloby okresní soud ve Vyškově obratem vyzval usnesením ze dne 9. 10. 2008, č. j. 10 C 110/2008-20, k zaplacení soudního poplatku žalobcům (doručen žalobcům dne 21. 10. 2008), což žalobci neprodleně učinili. Žalovaní manželé L-XXXX se vyjádřili k žalobě podáním dne 21. 11. 2008.
7. Další kroky v řízení soud učinil až po sedmi měsících – předvoláním ze dne 24. 6. 2009 na jednání plánované na den 27. 8. 2009. Toto jednání bylo ovšem odročeno na neurčito z důvodu překážky na straně žalovaných.
8. Usnesením ze dne 24. 2. 2010, č. j. 10 C 110/2008-78, vyzval okresní soud ve Vyškově žalobce, aby doplnil žalobu dle uvedených instrukcí. Jednalo se tvrzené nedostatky v podobě skutkových tvrzení a označení důkazů rozhodných pro daný spor. Je nepochopitelné, proč soud nevyzval k doplnění podání mnohem dříve, než 15 měsíců od podání žaloby. Přinejmenším ještě před nařízením jednání měl soud vyzvat k odstranění domnělých nedostatků. Jak by pak soud mohl rozhodnout věc při prvním jednání, což mu ukládá §114a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „OSŘ“). Zároveň je proti smyslu, že soud vyzval žalovaného k vyjádření se k podané žalobě, ale žaloba měla být posléze doplněna. Žalobce reagoval urychleně a podáním ze dne 18. 3. 2010 žalobu doplnil.
9. Na straně okresního soudu ve Vyškově nastala roční prodleva od jeho posledního úkonu. Dne 22. 3. 2011 vyzval soud žalobce k doplnění označení svědků podrobnými údaji o jejich bydlišti a daty narození, pokud možno. Dále měl být doplněn vztah svědků k účastníkům řízení. Opětovnou výzvou ze dne 30. 5. 2011 soud vyzval žalobce k doplnění uvedených údajů. Toto dvouměsíční prodlení na straně žalobců je faktem, avšak ve srovnání s délkou lhůty mezi úkony soudu, je mizivé. Podáním ze dne 9. 6. 2011 žalobci doplnili soudem požadované údaje.
10. Vyrozumění ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 11 Cd 8/2011, soud sdělil, že na den 17. 8. 2011 nařídil provedení důkazů výslechem svědků Ing. P. N. a Mgr. J. N. u okresního soudu v Blansku. Pro takové dožádání nebyl žádný věcný důvod, jak se domnívají žalobci, neboť oba svědkové pracují v Ivanovicích na Hané. Další nepříznivé důsledky, tedy zvýšení nákladů a časové průtahy, žalobci zdůrazňují ve své okamžité reakci ze dne 29. 7. 2011 na citované vyrozumění okresního soudu ve Vyškově a zároveň informují soud o vztahu svědků k žalovaným. Okresní soud v Blansku pak nařízený výslech zrušil a toto sdělil vyrozuměním ze dne 2. 8. 2011.
11. Proti průtahům na straně okresního soudu ve Vyškově se žalobci ohradili námitkou, ač označenou jako podjatost. Soud měl podání obsahující námitky posoudit dle jeho obsahu, jak mu ukládá § 41 odst. 2 OSŘ, jako stížnost na průtahy. Shodně vidí těžiště podání i § 164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Námitka žalobců byla vyřízena pro ně neúspěšně rozhodnutím ze dne 31. 10. 2011, č. j. 16 Nc 419/2011-153. Avšak do dne 13. 12. 2002 (!) se věc nepohnula, proto se opětovně každý z žalobců osobně obrátili se svou stížností na okresní soud ve Vyškově. Snad i na tento popud předvoláním ze dne 18. 12. 2012 soud nařídil jednání na dny 29. 1. 2013 a 5. 2. 2013. Pět let a čtyři měsíce od podání žaloby se mělo ve věci konat první jednání. Jednání bylo nařízeno navzdory faktu, že proti soudci byla podána námitka.
12. Bohužel na straně žalobců se vyskytly komplikace s právními zástupci, proto poslední z nich, JUDr. Miroslav Pindeš, Ph.D., neměl čas převzít věc a požádal podáním ze dne 25. 1. 2013 s omluvou o odročení jednání. Mezi tím sdělením ze dne 23. 1. 2013 okresní soud ve Vyškově upozorňuje, jak mají žalobci doplnit své námitky podjatosti. Tato zásilka byla ale doručena žalobcům dne 5. 2. 2013, tedy právě v den konání druhého jednání. Přes námitku podjatosti nařízená jednání proběhla. Na inkriminovaném jednání, bez přítomnosti žalobců, dne 5. 2. 2013 byl i vynesen rozsudek, č. j. 10 C 110/2008-203, jímž se žaloba zamítá.
SHRNUTÍ
13. Žalobci se cítí poškozeni, neboť dlouhou dobu okresní soud ve Vyškově otálel se svými úkony, a pak po více jak pěti letech nebylo možné jednání odročit např. jen o měsíc? Navíc žalobci už měli nového právního zástupce, který navázal komunikaci se soudem, a zabýval se sporem. Jinou možností by bylo odročení jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku, přičemž zápis z jednání ze dnů 23. 1. a 5. 2. měl být zaslán žalobcům, aby se k němu mohli alespoň dodatečně vyjádřit před jednáním, na kterém by se vyhlašoval rozsudek.
14. Shora označený rozsudek okresního soudu ve Vyškově vyšel z řízení, které nesplňuje požadavky čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech vyhlášení sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb., ve znění protokolů (dále jen „Úmluva“).
15. Soud prováděl dokazování za nepřítomnosti žalobců. Jediným odborným podkladem pro rozhodnutí byl odborný posudek předložený žalovanými, vypracovaný dne 24. 9. 2008 Ing. J. K. Z jeho povahy se jedná o posudek jednostranný ve prospěch žalovaných, soudce jej však vzal za směrodatný. Při tom o odborných otázkách si má soud dle § 127 odst. 1 OSŘ [nyní § 1013 zákona č. 89/2012 Sb.] vyžádat vyjádření státního úřadu (v dané věci např. hygienická stanice či stavební úřad) nebo ustanovit nezávislého znalce. Toto soud neučinil.
16. Důkazy, které vyšly z výslechu svědků, nejsou důvěryhodné. Svědkové totiž byli vesměs lidé, se kterými nemají žalobci dobré vztahy. S některými z vyslechnutých svědků manželé H-XXXX vedou soudní řízení, proto nelze od takových svědků očekávat objektivní vylíčení skutečností. Za pochybení okresního soudu ve Vyškově považují žalobci také hodnocení těch výslechů, které nebyly zcela relevantní. Svědci totiž neměli bezprostřední znalosti poměrů, případně vyjadřovali vlastní subjektivní závěry (někteří ze svědků totiž měli trvalé bydliště mimo město Ivanovice na Hané a zároveň pronajímali/půjčovali část vlastního pozemku pro uvedený chov koní). Tyto závěry okresní soud ve Vyškově nekriticky přejal. S těmi výpověďmi svědků, které podporovaly tvrzení žalobců, se okresní soud ve Vyškově nijak nevypořádal. Neodstranil tak rozpor mezi důkazy.
17. V části žaloby o odstranění stavby soud rozhodl o zcela něčem odlišném, než žalobci požadovali. Žalobci tvrdili, že betonové patky ohrady zasahují do jejich pozemku. Soudce však posuzoval ohradu jako takovou a učinil závěr, že tato do pozemku žalobců nezasahuje.
18. Nakonec všechny tyto vady zatěžují řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouho (žaloba podána 3. 10. 2008, jediná konaná jednání 23. 1. 2013 a 5. 2. 2013, rozsudek vydán 5. 2. 2013). Nepřiměřená délka řízení je sama o sobě porušením práv žalobců.
19. Při rozhodování o respektování požadavku přiměřené lhůty jako jednoho z aspektů práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 odst. 1 zvažuje ESLP na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti [Debbasch proti Francii, rozsudek, 3. 12. 2002, č. 49392/99, § 43; srov. také Boddaert proti Belgii, rozsudek, 12. 10. 1992, č. 12919/87, § 39; Nikka proti Švédsku, rozhodnutí, 25. 11. 2003, č. 38668/99, oddíl 1]. Otázku přiměřenosti lhůty ESLP zkoumá ve světle konkrétních okolností daného případu charakterizujících čtyři základní kritéria: složitost věci, chování stěžovatele, postup státních orgánů a význam řízení pro stěžovatele… 1) Jak žalobce konstatuje výše (odst. 3) spor se vedl o zásahy do životního prostředí žalobců emisemi ze sousedního pozemku. Z tohoto úhlu pohledu se pro žalobce jedná o věc nejvyšší priority, jejíž brzké řešení je žádoucí.
20. Délka řízení pět let a čtyři měsíce v prvním stupni soudní soustavy je podle názoru žalobců neúnosná. Příčinou délky řízení byly dlouhé prodlevy mezi úkony okresního soudu ve Vyškově. Při tom i kratší doba celého řízení byla ESLP posouzena jako nepřiměřená:…. ve věci Bunkate proti Nizozemsku konstatoval ESLP porušení práva stěžovatele s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud obdržel od odvolacího soudu spis až po více než 15 měsících. Celková délka řízení přitom činila pouhé 2 roky a 10 měsíců [rozsudek, 26. 5. 1993, č. 13645/88, § 21-23]. Podobně ve věci Matwiejczuk proti Polsku stačilo řízení trvající necelé tři roky a dva měsíce (s obdobím nečinnosti v délce 18 měsíců), aby ESLP vzhledem k okolnostem případu konstatoval porušení čl. 6 odst. 1 EÚLP [rozsudek, 2. 12. 2003, č. 37641/97, § 86].2)
21. Situaci žalobců vystihuje dle jejich názoru obdobný případ Koktavá proti České republice, rozsudek, 2. 12. 2003, č. 45107/98 (odst. 47 rozhodnutí): Pokud se jedná o chování stěžovatelky, nelze jednoznačně tvrdit, že by bylo zcela v souladu s požadavky kladenými na účastníky při vedení občanskoprávního řízení ovládaného dispoziční zásadou. Soud souhlasí s argumentací vlády, že stát nelze činit odpovědným za nekompetentnost právních zástupců zvolených stěžovatelkou. Soud je dále toho názoru, že postoj stěžovatelky, která několikrát změnila právního zástupce a podala celou řadu návrhů na změnu své žaloby, významně přispěl k prodloužení řízení; tím však nelze ospravedlnit celou délku řízení.3)
22. K chování stěžovatele jako jednoho z kritérií posouzení nepřiměřenosti délky řízení je přiléhavé následující konstatování jako ve věci Hartman proti České republice [rozsudek, 10. 7. 2003, č. 53341/99, § 71, § 75]: žalovaná vláda dokonce předložila ESLP dopis, v němž právní zástupce stěžovatelů udílí jednomu z nich pokyny v tom směru, aby pokud možno co nejvíce prodlužovali řízení, podle všeho v naději na změnu právní úpravy, která by rozšířila okruh oprávněných osob vymezených v restitučních předpisech, kam druhý ze stěžovatelů nespadal, ESLP však přesto dospěl k závěru o porušení čl. 6 odst. 1 EÚLP, když při posouzení odůvodněnosti stížnosti poznamenal, že „stěžovatelé a jejich právní zástupce sice do jisté míry přispěly k prodloužení řízení, avšak nelze vysvětlit celkovou délku těchto řízení pouze jejich chováním.4)
23. Žalobci několikrát využili instituty námitku a stížnost pro průtahy v řízení (shora odst. 11). Vedly je k tomu objektivní okolnosti, které spočívaly v dlouhých časových odstupech mezi úkony okresního soudu ve Vyškově. Žalobcům nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád. Jde zejména o řádné a mimořádné opravné prostředky, dále žádosti o odročení, námitky podjatosti, žádosti o delegaci věci na jiný soud, stížnosti na postup vyšetřujících orgánů, změna obhájce, žádost o provedení dalších důkazů, odmítnutí výpovědi apod.5)
24. Žalobci se domnívají, že jim vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy. Slovy ESLP nárok na přiměřené zadostiučinění. Skutečnost, že újma vzniká samotnou délkou řízení, dovodil ESLP např. v rozhodnutí Apicella, rozsudek velkého senátu, § 93, nebo Martins Castro a Alves Correia de Castro proti Portugalsku, rozsudek, 10. 6. 2008, č. 33729/06, § 53. Doslova uvedl, že v případech nepřiměřené délky řízení existenci nemajetkové újmy je namístě v zásadě presumovat.6)
Seznam literatury:
1) Podle KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech: komentář. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, xxvvii, 1660 s. ISBN 9788074003653. s. 701 an.
2) Tamtéž.
3) Tamtéž.
4) Podle KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech: komentář. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, xxvvii, 1660 s. ISBN 9788074003653. s. 707 an.
5) Srov. tamtéž, s. 708
6) Viz tamtéž, s. 734.
6) Rozsudek Krajského soudu v Brně
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň JUDr. Vladimíry Pospíšilové a JUDr. Radimy Gregorové,Ph.D., v právní věci žalobců: a) S. H-XXXX, b) M. H-XXXX proti žalovaným: 1) MVDr. J. L-XXXX, 2) J. L-XXXX o odstranění stavby a zdržení se obtěžování žalobců, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. 2. 2013, č. j. 10 C 110/2008-203, takto:
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
7) Poznámky:
Rozhodnutí soudu je zapotřebí respektovat, uvedl Soukup Jenomže rozsudek vynesen bez věcných důkazů a na základě vnitřního přesvědčení je sice rozsudkem právoplatným, ale nezákonným, odpovídá John Bok. Časopis Faktor Soukup č. 12/2008
Zápach: Podle nového občanského zákoníku je přímé přivádění odpadů, ať už se jedná o odpadní vodu, močůvku, zápach či kouř, na sousední pozemek zakázáno. Pokud tedy bude například z poškozeného potrubí unika odpad na váš pozemek, kouř ze sousedova komína bude odveden přímo do vašeho okna nebo bude zápach hnoje navršeného před váš dům vnikat do vaší kuchyně, jde o přímou imisi, která je zakázána, a vy máte právo se bránit. Blesk extra speciál (Občanský zákoník – změny 2014)
V novém občanském zákoníku podle § 1013 nesmí vlastník obtěžovat souseda odpadem, vodou, kouřem, prachem, pachem nebo hlukem. Také nesmí vlastník obtěžovat imisemi, které vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) a nepřiměřeně omezují jeho obvyklé užívání pozemku. Zákon č. 89/2012., občanský zákoník
Žalobci upozorňovali na skutečnosti, že jejich spisy nebyly řádně a protokolárně předány. Navíc v onom inkriminovaném období žádali o přidělení advokáta, neboť jeden žalobců byl na neschopence a žalobkyni nikdo nezastupoval!!!
Rekapitulace 10 C 110 / 2008: Zahájení řízení dne 3. 10. 2008. Jednání zrušeno ve dnech 22. 7. 2009, 27. 8 2009, 5. 9. 2011, 13. 9. 2011, 13. 9. 2011, 20. 9. 2011, 27. 9. 2011. Nařízení jednání ve dnech 29. 1. 2013, 5. 2. 2013. Podán opravný prostředek 4. 3. 2013, 8. 3. 2013, 4. 7. 2013. Zdroj: info.soud – justice.cz
8) Závěrečné shrnutí dle advokátů:
Manželé L-XXXX započali v letech 1983 až 1985 na základě stavebního povolení, v němž byl stavěný objekt definován jako hospodářská budova. S takto definovaným účelem užívání vyslovil souhlas soused S. H-XXXX., ale nikoliv jeho manželka M. H-XXXX. coby další účastník řízení.
V roce 1985 manželé L-XXXX požádali o změnu stavby před jejím dokončením s tím, že tuto stavbu nově definovali jako účelovou zemědělskou budovu pro chov koní o půdorysu 10 x 5 metrů částečně podsklepenou s půdním prostorem, kterou stavební úřad zkolaudoval svým rozhodnutím v roce 1986.
1. Podle § 61 odst. 1 stavebního zákona č. 50/1976 Sb., (platného do 30. 4. 1990) se stavební úřad dopustil závažného a ve své podstatě neodstranitelného pochybení, když zcela pominul jednoho z manželů H-XXXX coby účastníka řízení.
2. Podle § 68 odst. 2 věta poslední při vydání stavebního povolení je nutnost účastníkům oznámit ústní jednání a dát možnost účastníkům řízení uplatnit námitky a o uplatněných námitkách rozhodnout. Stejně tak rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením je nezbytné doručit všem účastníkům tohoto řízení.
3. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád (platném do 30. 6. 2000) se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí doručují do vlastních rukou. Rozhodnutí o změně stavby nebylo doručeno ani jednomu z manželů H-XXXX (tj. sousedů) a toto rozhodnutí tedy převzala osoba, která se označila jako manželka S. H-XXXX a napodobila manželčin podpis.
4. Tímto nezákonným postupem stavebního úřadu byli manželé H-XXXX zásadním způsobem zkráceni na svých právech, protože nebyli informováni, že stavba má sloužit ke zcela jinému účelu, než s jakým byl S. H-XXXX. V úvodu stavebního řízení seznámen a s nímž souhlasil, ale neobdržel možnost vznést v rámci řízení námitky a uplatnit opravné prostředky.
5. Rozhodnutí stavebního úřadu č. 18/4/1985 ze dne 30. 4. 1985 bylo vydáno v rozporu se zákonem. Z toho důvodu nemohlo nikdy založit ty právní účinky, které jim byly zamýšleny, tj. povolit změnu stavby před jejím dokončením.
6. Skutečnost je tedy taková, že manželé L-XXXX užívají nemovitost, o jejímž postavení a následném užívání bylo rozhodnuto v řízení, které proběhlo v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Taková rozhodnutí tedy nemohou zakládat předpokládané právní účinky, tj. původní povolení hospodářské budovy a nově definované jako budovu pro chov koní.
7. Na pozemku par. 1900/XX vlastníci provedli zásadní přestavbu stavby, která na tomto pozemku stojí, aniž by k tomu měli stavební povolení, nebo aniž by provedení těchto stavebních úprav stavebnímu úřadu ohlásili. Jedná se tak obdobně jako v případě stavby hospodářské budovy na pozemcích par. č. 393 stavbu nepovolenou.
8. Podle § 88 odst. 1 písm b) stavebního zákona stavba objektu označeného v žádosti o vydání stavebního povolení jako hospodářská budova, nebyla provedena v souladu s podmínkami stanovenými ve stavebním povolení a ostatně i v kolaudačním rozhodnutí. Stejně tak i stavba budovy stojící na pozemku parc. 1900/XX nebyla nebyla provedena v souladu se zákonem.
9. Neodpovídajícím způsobem byla posouzena argumentace žalovaného. Je nepodstatné, jak dlouhá je vlastnická hranice pozemků žalobců, zásadní není ani vzdálenost samotného hnojniště žalobců, ale množství imisí, které na pozemek žalobců proniká. Tuto problematiku je stavební úřad je oprávněn pro účely svého řízení posoudit.
10. Pochybné jsou rovněž závěry prvoinstančního rozhodnutí týkající se souladu povolované stavby s veřejným zájmem. Soulad stavby s veřejným zájmem má být přezkoumám a posuzován stavebním úřadem v rámci stavebního řízení a nikoliv osobou zpracovávající pro stavebníka projektovou dokumentaci.
11. Manželé H-XXXX jsou neustále obtěžováni imisemi a hlukem, který vychází z (ne/povolené) stavby manželů L-XXXX, která byla zbudována bez stavebního povolení, v rozporu nejen s hygienickými normami, ale též v rozporu s ust. § 127 občanského zákoníku [nyní § 1013 zákona č. 89/2012 Sb.].
12. Rozsudek okresního soudu ve Vyškově vyšel z řízení, které nesplňuje požadavky čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech vyhlášení sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb., ve znění protokolů (dále jen „Úmluva“).
13. Soud prováděl dokazování za nepřítomnosti žalobců. Předložený odborný podklad předložený žalovanými L-XXXX je jednostranný v jejich prospěch. Soudce jej však vzal jako směrodatný. Při tom o odborných otázkách si má soud dle § 127 odst. 1 OSŘ vyžádat vyjádření státního úřadu (např. hygienickou stanici či stavební úřad) nebo ustanovit nezávislého soudního znalce. Toto soud neučinil.
14. Délka řízení pět let a čtyři měsíce v prvním stupni soudní soustavy je podle názoru žalobců neúnosná. Příčinou délky řízení byly dlouhé prodlevy mezi úkony okresního soudu ve Vyškově. Při tom i kratší doba celého řízení byla ESLP posouzena jako nepřiměřená (Př. z právnické lit.: KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech: komentář. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, xxvvii, 1660 s. ISBN 9788074003653. s. 701 an.).
15. Důkazy, které vyšly z výslechu svědků, nejsou důvěryhodné. Svědkové totiž byli vesměs lidé, se kterými nemají žalobci dobré vztahy. Svědci totiž neměli bezprostřední znalosti poměrů, případně vyjadřovali vlastní subjektivní závěry (někteří ze svědků totiž měli trvalé bydliště mimo město Ivanovice na Hané a zároveň pronajímali/půjčovali část vlastního pozemku pro uvedený chov koní). Tyto závěry okresní soud ve Vyškově nekriticky přejal. S těmi výpověďmi svědků, které podporovaly tvrzení žalobců, se okresní soud ve Vyškově nijak nevypořádal. Neodstranil tak rozpor mezi důkazy.
