Příběhy bezpráví XVIII. – Sousedský spor o vlastnictví studny a nevyhodnocené důkazy

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736

b) Soud nesprávně vyhodnotil důkazy

Tuto studnu vykopali manželé HerXXX společně s předchozími sousedy, manžely KupXXX, ale finančně ji hradila pouze rodina HerXXX. Jak to, že se tedy soudce JUDr. Ševčík opřel pouze o jediný důkaz, a to výslech svědkyně, tj. bývalé sousedky SasXXX (KupXXX), která tvrdila, že tuto studnu jsme hradili společně. Ale předložené důkazy u soudu nebyly, takže pan soudce se držel na místo faktů a doložených důkazů jenom tvrzení „jedna paní povídala.“

Nevyhodnocený důkaz: Dodací list od skruží v celkové hodnotě 3.660 Kčs, který byly objednané v Němčicích a zakoupeny dne 23. 11. 1982

Nevyhodnocený důkaz: Poklop ke studni, výdejka č. 17270, ze dne 24. 3. 1983, Stanislav Herman (viz. geometrický plán) měl původně bydliště na ul. Malinovského

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736

Celá záležitost se řešila pod sp. zn. 6 C 184 / 2010. Advokátům jsme předali kopie dokladů, ale nikde u soudu o nich nebyla řeč. Můžeme se už jen dohadovat, zda tyto důkazy advokáti předložili nebo se na soudech ani nepředložily či ztratily, neboť na Krajském soudě stává, že jsou tam občanům vykrádány jejich spisy.

V kauze 37 Co 168/2007 na Krajském soudě v Brně vykradli ze spisu listinné důkazy a vložili je do utajovaného spisu o 500 stranách na policii v soudní kanceláři, a to na příkaz soudce (on-line text video, 7. 7. 2012).

Pozor! Na Krajském soudě se v Brně se vykrádají spisy:

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=bh9_zxoEs2s

c) Porušení předkupního práva

Po rozvodu manželů KupXXX, tj. sestry od manželů HerXXX došlo k převodu pozemku na manžele SchwXXX kupní smlouvou z roku 1999. V kupní smlouvě byl převáděn pozemek spolu s veškerým příslušenstvím, jež k pozemku náleží, do souboru příslušenství byla nesprávně zahrnuta i předmětná studna, na jejíž vlastnictví si manželé SchwXXX činí nárok a za kterou již zaplatili smluvenou cenu na základě znaleckého posudku č. 2590-290/99 (ze dne 9. 9. 1999) jedné poloviny vlastnického podílu a to ve výši 24.552.65 Kč.

Je zároveň zapotřebí upozornit na skutečnost, že zřejmě vlastnické právo ke studni nemělo novým sousedům SchwXXX i KupXXX (SasXXX) vzniknout, protože studnu tehdy neužívala ani jedna strana více než 10 let.

Studna by zřejmě nemusela podléhat režimu příslušenství pozemku, a to z důvodu, že byla a) zbudována společnými silami a společnými náklady manželů HerXXX a KupXXX, což by podléhalo právnímu režimu předmětu spoluvlastnictví dle ust § 137 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., o. z., b) pouze manželé HerXXX na základě předkupního práva zaplatili náklady na 1/2 podílu studny.

Vezmeme-li v potaz, že by vlastnické právo studny manželé HerXXX a KupXXX sdíleli každý jednou polovinou, tak při převodu pozemku na manžele SchwXXX došlo k porušení předkupního práva dle ust. § 140 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona, jež by vzniklo klientovi ze zákona jako spoluvlastníku věci.

V současnosti již není možné dovolávat se relativní neplatnosti kupní smlouvy dle § ust. 40a o. z. v části příslušenství převáděného pozemku, ani skutečnosti, aby soud nahradil svým rozhodnutím vůli prodávajícího dle ust. § 161 odst. 3 o. s. ř., neboť obě lhůty k uplatnění nároku jsou již promlčené. Předkupní právo tak zůstává klientovi dle ust. § 603 odst. 3 občanského zákona i nadále zachováno a bude možné jej uplatnit při dalším zcizení (legálním převodu) pozemku.

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736

2) Vyjádření žalovaných k žalobě ze dne 6. 5. 2010:

Je pravda /bod I./, že jsme vlastníky nemovitosti tak, jak jsou popsány v žalobě a žalobci jsou našimi bezprostředními sousedy. Pokud však žalobci uvádějí, že sporná studna je ve vzdálenosti od západní hranice pozemku p. č. 392/3 46 m, pak tato vzdálenost zaměřuje bod nacházející se na hranici mezi pozemky p. č. 392/4, který je v našem vlastnictví, a p. č. 392/5 ve vlastnictví žalobců, nikoliv tedy na hranici p. č. 392/4 a 392/3. Pokud jsme sami prováděli zaměření, předmětná studna se nachází od západní hranice pozemku ve vzdálenosti 43,6 m.

Důkaz: výslechem účastníků a geometrickým plánem, který předkládám

Nemovitosti zapsané /bod II./ na LV 1394 pro obec k. ú. Ivanovice na Hané jako rodinný dům na parcele p. č. 392/7 a pozemky p. č. 392/2 – ost. plocha, 392/4 – ost. plocha a p. č. 392/7 – zast. pl. a nádvoří jsme nabyli kupní smlouvou ze dne 20. 9. 1999, vloženou Katastrálním úřadem ve Vyškově pod sp. zn. V11 2280/1999 s právními účinky vkladu ku dni 20. 9. 1999. V této kupní smlouvě je uvedeno /bod II./, že nemovitosti, které jsou předmětem převodu v této smlouvě, jsou popsány ve znaleckém posudku č. 2590-290/99 ze dne 9. 9. 1999, vyhotoveného soudním znalcem J-XXX D-XXX.

Tento znalecký posudek byl znám všem zúčastněným stranám a součástí ocenění nemovitosti byla i kopaná studna situovaná za domem, kdy přímo v posudku je citováno, že se jedná o společné vlastnictví se sousedem. Studna byla oceněna na celkovou částku 49.105,30 Kč s tím, že převáděný spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 činil 24.552,65 Kč.

Ve smlouvě /bod III./ je pak uvedeno, že nemovitosti uvedené ve /bod I./ smlouvě, tj. objekt bydlení – rodinný dům na pozemku p. č. 392/7 a pozemky p. č. 392/7, 392/2 a 392/4 nám prodávají prodávající L. KupXXX a I. KupXXX se všemi součástmi a příslušenstvím s tím, že my jako kupující za dohodnutou kupní cenu shora označené nemovitosti se všemi součástmi a příslušenstvím do svého společného jmění kupujeme a přijímáme. Na kolaudačním rozhodnutí bývalého MěstNV v Ivanovicích na Hané ze dne 30. 12. 1986, č. j. Výst. 1150/86, které nabylo právní moci dne 16. 1. 1987, je uvedeno, že k rodinnému domku umístěnému na parcele p. č. 392/2 přísluší i kopaná studna s poznámkou, že voda ze studny nesmí být užívána jako pitná.

Důkaz: Znaleckým posudkem J-XXX D-XXX ze dne 9. 9. 1999, který předložíme při jednání, kolaudačním rozhodnutím MěstNV v Ivanovicích na Hané, které v kopii předkládáme, výsl. uč.

Pokud žalobci /bod II./ uvádějí, že se žalobce a) ve větší míře podílel na zbudování studny, tvrdíme, že toto se nezakládá na pravdě, neboť paní SasXXX (dříve KupXXX), nám potvrdila, že veškeré náklady na vybudování studny nesly obě strany rovným dílem, tedy i manželé KupXXX, a stejným způsobem se podílely i na údržbě studny.

Pokud žalobci tvrdí, že ve studni je nedostatek vody pro dvě domácnosti, jedná se o nepodložené tvrzení, neboť studna se zbortila, je zasypaná a není zřejmé, pokud by došlo k jejímu vyčištění, jaký by měla obsah vody. Z tohoto důvodu asi od roku 2006 předmětnou studnu neužíváme a od té doby z ní ani neodebíráme vodu. Nemůžeme se tedy zdržet užívání něčeho, co neužíváme. Z tohoto důvodu máme za to, že by měla být žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

Dle ustálené judikatury při převodu vlastnictví sdílí příslušenství věci právní osud věci hlavní bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v ní toto příslušenství přímo identifikovali. Podstatné je, že tvoří-li příslušenství věci hlavní nemovitost, dojde k jeho převodu na jiného smlouvou, jestliže ve smlouvě byla vyjádřena vůle stran převést rovněž příslušenství. Toto písemné vyjádření vůle stran je ze smlouvy zřejmé. Příslušenství, tj. mimo jiné i různé vedlejší stavby, kůlny, stodoly, oplocení, žumpy, studny apod, které má povahu nemovitosti, plní pouze doplňkovou funkci věci hlavní a je určeno, aby bylo užíváno trvale vlastníkem věci hlavní, když příslušenství je určeno k tomu, aby bylo s věcí hlavní užíváno ke společným hospodářským účelům.

Dle ustanovení § 121 odst. 1 o. z. příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jim určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je nepochybně třeba projevit vůli převést i příslušenství. K tomu v daném případě došlo, právní úkon měl předepsanou písemnou formu a vůle stran převést toto příslušenství ze smlouvy přímo vyplývá.

Petit žaloby považujeme za neurčitý, neboť označení pozemků, na jejichž hranicích se studna nachází, neodpovídá skutečnosti a stejně tak nesouhlasí ani vzdálenost sporné studny od hranic pozemku.

Důkaz: svědectví SasXXX, dříve KupXXX.

Na základě shora uvedených skutečností tedy máme jednak za to, že jsme se stali podílovými spoluvlastníky sporné studny, jednak však i ze žaloby samotné vyplývá, že tuto v současné době neužíváme a z těchto důvodů proto navrhujeme, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a zavázal žalobce nahradit nám náklady řízení.

Oba jsme t. č. již starobními důchodci. Starobní důchod je jediným zdrojem našeho příjmu. Z těchto důvodů si dovolujeme požádat o osvobození od případných poplatků a žalob.

V Prostějově, 7. 6. 2010 Manželé SchwXXX

Zdroj: JUDr. Eva Váňová – Vyjádření žalovaných k žalobě ze dne 6. 5. 2010

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736

3) Doplnění odvolání žalobce ze dne 12. 3. 2013:

I.

Proti shora označenému rozsudku (pod sp. zn. 6 C 184/2010) soudu I. stupně se žalobci odvolali podáním ze dne 18. 10. 2012. Své odvolání doplňují následovně.

II.

Žalobci souhlasí se soudem I. stupně (i s ohledem na judikaturu citovanou dole na str. 5 rozsudku), že studna z betonových skruží je věcí nemovitou, jak tomu je i v této sporné věci. Žalobci však nadále zpochybňují správnost závěru soudu, totiž že žalovaní jsou oprávnění studnu užívat z titulu spoluvlastnického práva. Dle názoru žalobců žalovaní nejsou spoluvlastníky studny.

Ideální podíl dle objektivního práva vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci – § 137 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ.“). Za věc doktrína tradičně považuje hmotný předmět nebo přírodní sílu, jestli-že je ovladatelný/á a schopný/á sloužit lidské potřebě.1) Ideální podíl proto jako nepřímý předmět právních vztahů považujeme za jinou majetkovou hodnotu ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ.

Příslušenstvím věci dle vymezení v § 121 odst. 1 ObčZ jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jim určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Předpoklady stanovené v citovaném ustanovení musí být splněny kumulativně, tedy mj. příslušenstvím věci může být opět pouze věc.

Kupní smlouvou ze dne 20. 9. 1999 měli žalovaní nabýt do společného jmění manželů věci nemovité uvedené v čl. I. smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím (čl. III. smlouvy). Ideální podíl však není věcí nemovitou ani její částí, v žádném případě nemůže být součástí věci, a jak jsme ukázali výše, nemůže být ani příslušenstvím věci. Ideální podíl na studni nebyl předmětem kupní smlouvy ze dne 20. 9. 1999. Spolu s vlastnictvím k nemovitým věcem nemohli žalovaní nabýt ani akcesoricky i ideální podíl ke studni. Konstrukci spojeného vlastnictví nemovitostí (ve sporné věci rodinného domu) a akcesorického spoluvlastnictví jiné nemovitosti (ve sporné věci ideální podíl ve výši 1/2 na studni) nelze založit smluvně, nýbrž pouze zákonem, jak činí např. zákon č. 74/1992 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Smluvní spojení převodu vlastnictví a ideálního podílu by podle názoru žalobců zasahovalo do samotného spojení převodu vlastnictví a ideálního podílu by podle názoru žalobců zasahovalo do samotného systému věcných práv, který je uzavřený (daný numerus clausus, nikoliv dispozitivně).2)

III.

Soud I. stupně se dle názoru žalobců nesprávně opřel o judikaturu při posuzování sporné právní otázky, když určitost kupní smlouvy ze dne 20. 9. 1999 posuzoval podle ustálené judikatury. Není přiléhavé shora na str. 6 napadeného rozsudku citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1844/2004, ze dne 30. 8. 2005, protože příslušenstvím v tam řešené věci skutečně byla věc, na rozdíl od sporné záležitosti žalobců, kde je podstatný ideální podíl na věci.Od toho se odvíjí závěr soudu I. stupně v zamítnuté žalobě, nutně nesprávný, že žalovaní nabyli i ideální podíl 1/2 na studni. Podle názoru žalobců žalovaní nejsou spoluvlastníky studně.

IV.

Zjištění skutkového stavu ohledně spoluvlastnictví studně soud I. stupně opřel o jediný důkazní prostředek, kterým byl výslech svědkyně IXXX SasXXX, sestry žalobce a). Tento důkaz považuji za zcela nedostatečný a nad to nevěrohodný, neboť rodinné vztahy mohou být vychýleny jak pozitivně, tak negativně, jak bylo i soudu I. stupně známo. Jen a pouze žalovaní prokázali (viz. spis – dodací list ze dne 23. 11. 1982 a výdejka ze dne 24. 3. 1983), že materiál na zbudování studně poskytli oni.

V.

K procesní stránce žalobci dodávají, že svého právního zástupce hledali, soud I. stupně neměl rozhodovat věc v jejich nepřítomnosti ani provádět dokazování. Správný postup soudu měl dle názoru žalobců být takový, že soudce přeruší řízení v souladu s § 109 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „OSŘ“) a tudíž dle § 111 odst. 1 OSŘ se nemělo konat žádné jednání. Je věcí žalobců (jako dominis litis), zda a jakým způsobem budou pokračovat v zahájeném soudním řízení. Soudnictví je v právním státě k dispozici lidem jako jistý druh služby, nikoliv lidé a jejich spory jako objekt výsledný v činnosti soudnictví (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvuje soudní ochranu jako právo, nikoliv povinnost).

VI.

Na základě všeho dosud uvedeného a založeného do spisu žalobci trvají na své žalobě a žádají, aby Krajský soud v Brně rozhodl v duchu tohoto návrhu petitu:

• rozsudek okresního soudu ve Vyškově, č. j. 6 C 184/2010-106, ze dne 21. 5. 2012, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení, anebo
• rozsudek okresního soudu ve Vyškově, č. j. 6 C 184/2010-106, ze dne 21. 5. 2012, se ruší a krajský soud vyhovuje žalobě žalobců v plném rozsahu. Náklady řízení jsou žalovaní povinni uhradit žalobcům v plné výši (výše nákladů bude vyčíslena dodatečně).

V Bučovicích dne 12. 3. 2013 JUDr. Miroslav Pindeš, Ph. D.

Zdroje:

JUDr. Pindeš – Doplnění odvolání žalobce ze dne 12. 3. 2013

1) viz. Např. KNAPPOVÁ, Marta, Jiří ŠVESTKA a Jan DVOŘÁK. Občanské právo hmotné. 4. aktualiz a dopl. Vyd. Praha: ASPL, 2005. 523 s. ISBN 8073571285, s. 272 an., nebo FIALA, Josef, Věra KORECKÁ, Jan HRUDÍK a Kateřina ADÁMKOVÁ. Občanské právo hmotné. 3. opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2002. 433 s. ISBN 8021027932. s. 97.

2) Srov. systém spoluvlastnictví – podílové (dále rozdělené na reálné, ideální, akcesorické) a bezpodílové (nyní jen SJM) např. ve FIALA, Josef, Věra KORECKÁ, Jan HRUDÍK a Kateřina ADÁMKOVÁ. Občanské právo hmotné. 3 opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2002, 433 s. ISBN 8021027932. s. 125 an.

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736

4) Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově – výrok ze dne 21. 5. 2012

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Ševčíkem jako samosoudcem v právní věci žalobců: a) S. HerXXX, b) M. HerXXX, oba bytem Osvoboditelů XXX, Ivanovice na Hané, proti žalovaným: 1) E. SchwXXX, 2) V. SchwXXX, oba bytem Osvoboditelů XXX, Ivanovice na Hané

takto:

I.

Návrh žalobců a) a b), že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zdržet se užívání studny, která se nachází na hranici pozemku, par. č. 392/3 a 392/4 (k. ú. Ivanovice na Hané) ve vzdálenosti přibližně 46 metrů od západní hranice pozemku par. č. 392/3, se zamítá.

II.

Žalobci a) a b) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalovaným 1) a 2) na nákladech řízení částku 15.694 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Zdroj: Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově – výrok ze dne 21. 5. 2012

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736

5) Usnesení – Krajský soud v Brně – ze dne 28. 5. 2019:

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň JUDr. Vladimíry Pospíšilové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph. D., v právní věci:

Žalobců: a) S. HerXXX a M. HerXXX, oba bytem Osvoboditelů, Ivanovice na Hané

proti

Žalovaným: 1) E. SchwXXX a V. SchwXXX, oba bytem Osvoboditelů, Ivanovice na Hané

o stanovení povinnosti zdržet se užívání studny, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2015, č. j. 16 Co 87/2013-141, o odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 3. 2019, č. j. 6 C 184/2010-293,

takto:

1. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Zdroj: Usnesení Krajského soudu v Brně – výrok ze dne 28. 5. 2019

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736

6) Závěrečné shrnutí

1. Prodejem studny se za prvé porušilo předkupní právo spoluvlastníků manželů HerxXXX a to podle ust. § 140 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona, protože studna byla prodána ze strany manželů KupXXX (tj. vlastní sestry od manželů HerXXX) na základě kupní smlouvy (ze dne 20. 9. 1999) a znaleckého posudku č. 2590-290/99 (ze dne 9. 9. 1999) za smluvenou cenu jedné poloviny vlastnického podílu, tedy částku 24.552.65 Kč do vlastnictví rodiny manželů SchwXXX.

2. Za druhé soud na základě zásady volného hodnocení důkazů vyhodnotil tvrzení paní SasXXX (dříve KupXXX) jako důkaz, když tvrdila, že veškeré náklady na vybudování studny nesly obě strany rovným dílem. Soud nesprávně vyhodnotil důkazy, protože veškeré doklady o zaplacení skruží a poklopu studny (z roku 1982) předložili manželé HerXXX svým právním zástupcům, ale u soudu o nich vůbec nepadla řeč.

3. Materiál na zbudování poskytli manželé HerXXX. Advokát JUDr. Pindeš uvedl v doplnění odvolání žalobce, sp. zn. 6 C 184/2010, adresovanému Krajskému soudu v Brně, dne 12. 3. 2013: „…žalovaní prokázali (viz. spis – dodací list ze dne 23. 11. 1982 a výdejka ze dne 24. 3. 1983), že materiál na zbudování studně poskytli oni.“

4. Celá záležitost se řešila pod sp. zn. 6 C 184 / 2010. Advokátům jsme předali kopie dokladů, ale nikde u soudu o nich nebyla řeč. Můžeme se už jen dohadovat, zda tyto důkazy advokáti předložili nebo se na soudech ani nepředložily či ztratily, neboť na Krajském soudě stává, že jsou tam občanům vykrádány jejich spisy (v kauze 37 Co 168/2007 KS Brno).

5. Vyjádření žalovaných k žalobě ze dne 6. 5. 2010: „Dle ustálené judikatury při převodu vlastnictví sdílí příslušenství věci právní osud věci hlavní bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v ní toto příslušenství přímo identifikovali. Podstatné je, že tvoří-li příslušenství věci hlavní nemovitost, dojde k jeho převodu na jiného smlouvou, jestliže ve smlouvě byla vyjádřena vůle stran převést rovněž příslušenství.“

6. Doplnění odvolání žalobce ze dne 12. 3. 2013: „Příslušenstvím věcidle vymezení v § 121 odst. 1 ObčZ jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jim určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Předpoklady stanovené v citovaném ustanovení musí být splněny kumulativně, tedy mj. příslušenstvím věci může být opět pouze věc.“

7. Vyhodnocení důkazů soudem: „Zjištění skutkového stavu ohledně spoluvlastnictví studně soud I. stupně opřel o jediný důkazní prostředek, kterým byl výslech svědkyně IXXX SasXXX, sestry žalobce a). Tento důkaz považuji za zcela nedostatečný a nad to nevěrohodný. Jen a pouze žalovaní prokázali (viz. spis – dodací list ze dne 23. 11. 1982 a výdejka ze dne 24. 3. 1983), že materiál na zbudování studně poskytli oni.“

8. Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově (výrok ze dne 21. 5. 2012) vydaný JUDr. Petrem Ševčíkem takto: „Návrh žalobců a) a b), že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zdržet se užívání studny, která se nachází na hranici pozemku, par. č. 392/3 a 392/4 (k. ú. Ivanovice na Hané) ve vzdálenosti přibližně 46 metrů od západní hranice pozemku par. č. 392/3, se zamítá.“

9. Usnesení Krajského soudu v Brně (výrok ze dne 28. 5. 2019) vydané JUDr. Pavlem Holzbauerem takto: „I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje, II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.“ Výše uvedeným rozsudkem a usnesením soudy povolili užívání studny manželům SchwXXX, kteří studnu koupili od sestry žalovaného I-XXX KupXXX.

10. Rozhodnutím Okresního soudu ve Vyškově a usnesením Krajského soudu v Brně bylo:a) porušeno minimálně předkupní právo druhého 1/2 vlastníka ze strany prodávajícího,(tj. I-XXX SasXXX, dříve KupXXX,b)na základě špatně vyhodnocených důkazů došlo k povolení užívání studny manželům SchwXXX, ačkolivmanželé HerXXX dodali důkazy ohledně financování studny,jak uvádí advokát JUDr. Pindeš(viz. spis – dodací list ze dne 23. 11. 1982 a výdejka ze dne 24. 3. 1983).

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720736